Ten umí to a ten zas tohle, ale najíst, umýt, obléci se, uklidit, uvařit,vylouskat, zalít, nakrmit, vyleštit, zašroubovat, zatlouci, vyrobit něco - to chce umět jeden každý z nás................ i ten nejmenší. Jen tak bude se svým životem spokojen neb bude vědět, že se v tom velkém světě neztratí. Nestůjme jim v cestě.
Zvládnout praktické úkony běžného dne je pro harmonický život prostě stěžejní. U nás k tomu účelu máme krásně připravené prostředí. Tím, že děti pustíme k praktickým činnostem je zbavujeme úzkosti. Začnou si věřit. Na tabletu se to nenaučí! Fakt ne! Člověk nejvíc věcí pochopí, až když je udělá RUKAMA. To je cesta k chytrému mozku.
A co Vy? Necháte děti již od útlého věku samostatně oblékat? Necháte děti udělat si samostatně svačinku? Půjčíte tříletému skutečné kladívko a hřebíčky? Že ne?
Zkuste to! Nebojte se :-). Věřte jim. Stačí dítěti práci pěkně ukázat, pozor NE vysvětlit (na to jsou děti trochu alergické). Učí se tožit nápodobou. A pak mu dát dostatek času a nekritizovat jej a neopravovat chyby! Protože to je vždycky znechutí a jdou od toho........
Děti dokáží mnohem více než si mi dospěláci chceme připustit. Sice první dny to bude pomalejší, někdy ukňourané nebo trochu zašpiněné, ale po počátečních "porodních bolestech" budou děti i Vy spokojenější, sebevědomější. Udělejte jim z běžné denní práce zázračný dárek a radostný okamžik...To je Váš i náš úkol.
Tak už to ty dětičky nechte dělat samostaně i Vy doma a nechvátejte pořád, lidičky. :-)
